Zdraví koně a prevence, Ekonomika chovu, Program rozvoje venkova a systém přímých plateb po roce 2013

ZDRAVÍ KONĚ A PREVENCE

SYMPTOMY  ZÁKLADNÍCH NEMOCÍ KONĚ

Horečka ( MVDr. Barbora Bezděková, Ph.D.)

Kůň patří mezi teplokrevná zvířata, která si udržují stálou tělesnou teplotu. Tělesná teplota u koně se měří v konečníku. Hodnota zjištěná měřením v konečníku zcela neodpovídá teplotě tělesného jádra. Nicméně je stálá a je udržována v relativně úzkém rozmezí. Tělesná teplota zdravého dospělého koně nepřesahuje 38°C. Koně mladší pěti let mohou mít naměřenou teplotu o půl stupně vyšší. V praxi to znamená, že kůň má zhruba o stupeň vyšší normální tělesnou teplotu ve srovnání s člověkem. Rozdílné hodnoty naměříme u novorozených hříbat, kde je naměřená teplota až 39°C. Tělesná teplota obvykle kolísá v průběhu dne a to až o jeden stupeň. Nejnižší hodnoty jsou zjišťovány v ranních hodinách. Jako zvýšenou teplotu označujeme hodnoty vyšší o maximálně jeden stupeň Celsia ve srovnání s normálním stavem. Horečky dosáhne organismus s  tělesnou teplotou vyšší než jeden stupeň Celsia. Měření tělesné teploty patří mezi základní kameny vyšetření koně spolu se zjištěním srdeční a dechové frekvence (tzv. trias). Pravidelné měření tělesné teploty u zdravých dospělých koní není ve většině případů nutné. Nicméně denní měření tělesné teploty u novorozených hříbat je zavedeným preventivním opatřením, které může být pro včasné rozpoznání onemocnění rozhodující.

Organismus disponuje regulačními a kontrolními mechanismy pro udržení stálé tělesné teploty. Termoregulační centrum se nachází v mozku, v části nazvané hypotalamus. Zvýšení tělesné teploty u koně nad fyziologickou mez (nad 38°C resp. 38,5°C) neznamená ve všech případech horečku. Pravou horečku je třeba odlišit od přehřátí a dalších méně obvyklých stavů. V neposlední řadě dochází k fyziologickému zvýšení tělesné teploty v průběhu zátěže.

Pravá horečka patří mezi obranné mechanismy organismu a jejím cílem je udržení stálosti vnitřního prostředí. Vznik horečky je podmíněn nastavením termoregulačního centra v mozku na vyšší teplotu v důsledku působení specifických látek nazývaných pyrogeny. Při narušení stálosti vnitřního prostředí například bakteriální infekcí dochází k aktivaci obranných systémů v těle. Zvýšení tělesné teploty přispívá nepřímo k likvidaci původce infekce. Snižování horečky pomocí mokrých zábalů a podobných opatření, nemá v péči o nemocného koně žádné opodstatnění. Při vysoké horečce je nutné zjistit příčinu a zajistit koni odbornou veterinární péči. Nejčastější příčinou horečky u koní je virová nebo bakteriální infekce, ale horečku mohou kromě infekce vyvolat i jiné mechanismy. Patří mezi ně neinfekční zánět, nádorová bujení, imunitně zprostředkované stavy a další. Dlouhotrvající horečnaté stavy mohou vyvolat celkové vyčerpání organismu a oběhový kolaps.

Horečka je ve většině případů doprovázena sníženou chutí k příjmu krmiva. Pokud zaznamenáme snížený apetit u koně, je následným logickým krokem změření tělesné teploty. V případě zvýšené teploty je vhodné opakovat měření minimálně po 12 hodinách a to s ohledem na denní kolísání uvedené výše. Případný zásah veterináře je podmíněn celkovým stavem koně, výškou horečky a dobou trvání onemocnění. K upřesnění příčiny zvýšené tělesné teploty disponuje veterinární lékař vedle klinického vyšetření řadou dalších diagnostických metod.

Horečka doprovází například infekce dýchacích cest, které se mohou projevit výtoky z nozder. Zvýšení tělesné teploty je typické pro záněty žil a tvorbu abscesů (dutin vyplněných hnisem). Dále doprovází některá průjmová onemocnění a v neposlední řadě infekce přenosné klíšťaty. Zejména u hříbat doprovází horečka celkové infekce organismu (sepse), které jsou život ohrožujícím stavem. V některých koní zůstává původ horečky neobjasněn.

Snížení tělesné teploty (hypotermie) je vzácné a doprovází závažné narušení zdravotního stavu. Riziková je hypotermie zejména u hříbat, která mají omezené termoregulační mechanismy a může následovat předchozí horečnatý stav. Při péči o nemocné novorozené hříbě se k prevenci podchlazení využívají vnější zdroje tepla (tepelné podložky, deky, lahve s teplou vodou apod.). Nízká tělesná teploty může být naměřena i v důsledku chybné techniky měření či abnormalit v oblasti konečníku u koně.

(Horečka – měření teploty u hříběte a dospělého koně)

Otoky (MVDr. Maria Patschová)

Otok (edém) je charakterizován nadměrnou akumulací tekutiny v mezibuněčných prostorech (intersticiu). Mezibuněčná (intersticiální) tekutina se fyziologicky nachází v pojivu mezi stěnami cév a buňkami tkání a její objem spolu s mízou (lymfou) tvoří u koně 8 až 10 procent tělesné hmotnosti (tzn. u koně vážícího 450 kg je to 36 – 45 l). Skládá se z vody, proteinů a elektrolytů. Zdrojem intersticiální tekutiny jsou cévy, zejména kapiláry, ze kterých tekutina prostupuje do mezibuněčných prostor. Z nich se buď zpětně resorbuje do kapilár (cirkulace tekutiny) nebo větší částice, neschopné zpětné resorpce jsou odváděny lymfatickými cévami. Množství intersticiální tekutiny je dáno rychlostí prostupu tekutiny kapilárami, propustností stěny kapilár, velikostí mezibuněčných prostor a rychlostí vstřebávání tekutiny lymfatickými cévami. Funkcí lymfatických cév je drenáž intersticiální tekutiny, především bílkovin, které nejsou schopny po výstupu z kapilár pro velikost svých molekul se do nich zpětně resorbovat a tímto způsobem se vracejí do krevní cirkulace.

K nadměrnému hromadění intersticiální tekutiny (vzniku otoku) dochází v důsledku narušení rovnováhy mezi přítokem a odtokem tekutiny do a z intersticia.

Otok není sám o sobě onemocnění, ale příznak onemocnění. Při vyšetřování koně postiženého otokem si všímáme postoje a výživný stav koně, tělesnou teplotu, srdeční a dechovou frekvenci a místo vzniku a rozsah otoku, které určí, zda se jedná o onemocnění lokální nebo celého organizmu. Otok, který není symetrický, nebo je lokalizován na jednu končetinu, je znakem lokálního poškození a naopak otok zahrnující rozsáhlou část těla, který je symetrický, je znakem systémového onemocnění. Taktéž si všímáme teplotu otokem postižené oblasti. Chladný otok je nezánětlivého původu, např. stagnační otoky končetin při dlouhém klidu v boxu, které vznikají v důsledku snížené resorpce intersticiální tekutiny lymfatickými cévami. Teplý otok je původu zánětlivého a vzniká v důsledku zvýšeného prostupu tekutiny stěnou kapilár, poškozenou zánětem. Od správného určení typu otoku se odvíjí i zvolení správné léčby.

Otoky dělíme na nezánětlivé a zánětlivé a každý z nich může být příznakem lokálního nebo celkového onemocnění.

Nezánětlivé lokální otoky jsou nejčastěji lokalizovány na pánevních končetinách v oblasti spěnek, případně sahají až po hlezna, jsou chladné, nebolestivé, nezpůsobují kulhání a vznikají hromaděním intersticiální tekutiny v důsledku stagnace krve v žilním systému a snížené drenáže lymfatických cév při dlouhodobém omezení pohybu koně (dlouhé stání v boxu) nebo při příliš vydatné stravě (překrmování koně). K otoku končetin může dojít i při těsném a dlouhodobém přiložení bandáží v důsledku omezení krevní cirkulace. Příkladem fyziologického nezánětlivého otoku je taktéž otok vemene a genitálií klisen před porodem, související s hormonálním stavem organizmu klisny a s přípravou na porod.

Nezánětlivé otoky jako projev celkového onemocnění jsou nejčastěji lokalizovány na spodině hrudní a břišní dutiny, u samců mohou zasahovat až na předkožku, u samic k okolí vemene, jsou symetrické, chladné a nebolestivé. Případně se mohou vyskytnout na hlavě, zejména pyscích a spodní části. Pokud postihují končetiny, tak všechny čtyři a ve stejném rozsahu.

Mezi onemocnění, které jsou provázeny vznikem otoků zejména končetin a spodiny hrudníku a břicha, patří srdeční selhání, vznikající v důsledku poškození srdečních chlopní anebo zánětu myokardu. Při onemocnění srdce toto není schopno přečerpávat účinně krev, která stagnuje ve velkém krevním oběhu, co se projeví výstupem tekutiny do intersticia hlavně v podkoží spodní části hrudní a břišní dutiny a končetin. Onemocnění, při kterých dochází k nadměrnému úniku bílkovin (proteinů) z organizmu, se taktéž projevují otoky v důsledku zvýšeného prostupu tekutiny z cév. Funkcí bílkovin v krevním řečišti je vázat vodu a udržovat tak tekutiny v krevním oběhu. Při jejich nedostatečné koncentraci v krvi dochází k úniku tekutiny do intersticia a vzniku otoku. Mezi takové onemocnění patří průjem (ztráta bílkovin poškozenou střevní stěnou), onemocnění ledvin (ztráta bílkovin močí), parazitární a nádorová onemocnění, zánětlivá anebo nádorová onemocnění hrudní a břišní dutiny, kdy se v nich tvoří nadměrné množství výpotku, obsahujícího zvýšené koncentrace bílkovin. Také rozsáhlé poranění anebo popáleniny jsou spojeny se ztrátou proteinů z cév v důsledku poškození jejich stěny. Při nedostatečném příjmu potravy při hladovění anebo obtížném příjmu potravy z jiných příčin, případně omezeném vstřebávání proteinů ze střeva poškozeného zánětem anebo nádorovou infiltrací, je snížené množství proteinů přicházejících do organizmu jako zdroje endogenních proteinů, které se při dlouhodobém trvání může projevit vznikem otoků.

Zánětlivé lokální otoky se mohou vyskytnout na kterékoliv části těla, postižené zánětlivým onemocněním. Znakem probíhajícího zánětu je zvýšení teploty postižené oblasti a její bolestivost. Při postižení končetiny se navíc projevuje kulhání, případně omezení pasivních pohybů v závislosti od rozsahu zánětu a otoku. Záněty kloubů, struktur v jejich okolí anebo šlach, se projevují vznikem lokálního otoku dané oblasti. Charakteristickým onemocněním, postihujícím zejména pánevní končetiny ve velkém rozsahu, s akutním nástupem, extrémní bolestivostí a změnou celkového zdravotního stavu, je zánět podkoží - flegmóna a lymfatických cév – lymfangitída. Zánět podkoží může postihovat i hrudní končetiny anebo jiné části těla a nejčastěji je následkem vzniku infekce po předchozím poranění kůže. Podobný mechanizmus vzniku má i lymfangitída.

Otoky v důsledku celkových zánětlivých onemocnění jsou výsledkem zánětu stěny cév, jejího poškození a prostupu tekutiny do okolního tkaniva. Nejčastěji se jedná o infekční virová a bakteriální onemocnění – equinní virová arteritída, infekční anemie koní, ehrlichióza, případně se otoky mohou vyskytnout jako komplikace hříběcí.

(otoky končetin, otoky spodiny břicha, otoky hlavy, lymfangitida eventuálně způsob bandážování)

Slabost a kolaps (MVDr. Maria Patschová)

Kolaps (synkopa, mdloba) je klinický syndrom charakterizovaný celkovou slabostí, náhlým kolapsem a ztrátou vědomí. Výskyt synkopy u koní je zřídkavý a její nebezpečí pro jezdce anebo ošetřovatele spočívá v tom, že jí nepředchází žádné varovné příznaky a ztráta vědomí je náhlá, čím se kůň stává nebezpečným pro okolí. Před kolapsem může kůň někdy klopýtnout a poté upadnout. Bezvědomí trvá krátce, obvykle několik minut a po odeznění záchvatu se kůň vrátí do normálního stavu.

Synkopa nastává v důsledku omezení toku krve do mozku (snížení perfuze) a tím dodávky kyslíku a výsledkem je snížené okysličování částí mozku. Poruchy v dodávce kyslíku jsou následkem jedné z těchto příčin: anoxie, anémie, ischémie. Anoxie znamená nízký obsah kyslíku v krvi a při výrazném nedostatku anebo selhání regulačních mechanizmů, udržujících dostatečnou dodávku kyslíku do mozku, nastává synkopa. Anémie je definovaná jako nízký obsah hemoglobinu v krvi, čím je snížena vazebná kapacita krve pro kyslík. Při vážném stupni anémie je snížen obsah kyslíku natolik, že může dojít k synkopě. Ischémie mozku nastává při sníženém přítoku krve do mozku a tato nestačí dostatečně zásobovat tkáně kyslíkem.

Synkopa u koní může být způsobena kardiálními (postižení srdce) nebo extrakardiálními příčinami. Mezi kardiální příčiny patří onemocnění myokardu, poruchy srdečního rytmu, vrozené srdeční onemocnění, plicní hypertenze nebo stenóza, a onemocnění perikardu. Mechanizmus vzniku synkopy je cestou snížení srdečního výdeje a tím omezení přítoku krve do mozku. Extrakardiální příčiny synkopy nepřímo ovlivňují kardiovaskulární systém a jsou označovány jako neurokardiogenní synkopa.

Bez ohledu na specifickou příčinu, synkopa vzniká v důsledku náhlého poklesu průtoku krve mozkem. Bezvědomí je způsobeno snížením okysličení těch částí mozku, které se podílejí na udržení stavu vědomí. Nejčastější příčinou vzniku synkopy u koní je pokles krevního tlaku v důsledku snížení srdečního výdeje. Méně častou příčinou může být neurologické onemocnění anebo zvýšení intrakraniálního tlaku. Epizody synkop byly popsány u hříbat s vážným respiratorním anebo vrozeným srdečním onemocněním, kdy k záchvatu došlo už po minimální zátěži anebo při fixaci hříběte. Podání sedativ (acepromazin) také vyvolalo vznik synkopy u dospělých koní.

Diferenciálně diagnosticky je třeba od synkopy odlišit jiná onemocnění jako epilepsii, hypoglykémii, narkolepsii a kataplexii, cerebrovaskulární onemocnění a periodickou hyperkalemickou paralýzu. Záchvat epilepsie je spojen s výskytem křečí, urinací a defekací. Po jeho odeznění může kůň vykonávat manéžové pohyby, zdát se slepý a nerozeznávat okolí. Hypoglykémie bývá pozorována u novorozených hříbat, často předčasně narozených anebo bývá spojená s komplikovaným porodem a na její určení je nutná analýza krve. Narkolepsie a kataplexie se od synkopy odlišuje obtížně a jejímu záchvatu může předcházet epizoda slabosti, následována kolapsem a areflexií. Cerebrovaskulární onemocnění bývají následkem traumatu hlavy a subarachnoidálního krvácení a jejich výskyt navazuje na předchozí epizodu poranění. Periodická hyperkalemická paralýza je onemocnění dědičné, postihuje koně plemene Quarter Horse, Paint, Appaloosa a výskyt je spojen se slabostí a kolapsem bez ztráty vědomí.

Diagnostika příčin vzniku slabosti a kolapsu je náročná, často se nepodaří zjistit pravou příčinu onemocnění a také možnosti léčby jsou omezeny, především se zaměřují na prevenci anebo léčbu a ovlivnění příčin snížené perfuze mozku.

Průjem (MVDr. Štěpán Bodeček)

Průjem je porucha zdravotního stavu, projevující se produkcí neformovaného trusu v nadměrném množství. Dle délky trvání a nástupu příznaků rozlišujeme průjem na náhlý (akutní) a dlouhodobě trvající (chronický).

S výjimkou hříbat, je průjem spojen vždy s onemocněním tlustého střeva. U hříbat nejsou funkce tlustého střeva plně rozvinuty, proto se průjem může rozvinout i jako následek onemocnění tenkého střeva.

Akutní průjem

Jedná se o velice závažnou poruchu zdravotního stavu, která ve většině případů vyžaduje nejen návštěvu veterinárního lékaře, ale často i hospitalizaci koně na specializovaném pracovišti. Počátek onemocnění se obvykle projevuje apatií, nechutenstvím, různě silnými kolikovými bolestmi. Obyčejně v době nástupu průjmu, jsou na koních patrné známky dehydratace (suché sliznice, zapadlé oko, snížená elasticita kůže). Produkce kašovitého až vodnatého trusu, někdy s příměsí krve, vede k rychlému odvodnění organismu, spojeným se ztrátou iontů a bílkovin. Pokud není koni poskytnuta náležitá léčba, onemocnění může vyvrcholit úhynem koně, nebo trvalým poškozením sliznice tlustého střeva. Trvalé poškození tlustého střeva se projevuje produkcí neformovaného (kravského) trusu po několik měsíců až let (chronický průjem). Akutní průjem může být doprovázen řadou komplikujících onemocnění, nejvýznamnější z nich je schvácení kopyt (laminitis). Akutní průjem může představovat těžce zvladatelné onemocnění, které se často neobejde bez přivolání veterinárního lékaře. Před jeho příchodem je vhodné zabránit koni v kontaktu s vyvolávající příčinou (pokud ji známe- např. blistr, nátěry apod.) a izolovat koně od ostatních.

Příčin vzniku akutního průjmu je mnoho, mezi nejčastější patří:

Bakteriální původci:

Salmonelóza se vyskytuje spíše ve větších chovech, klinické příznaky průjmu se obyčejně rozvinou v návaznosti na nějakou stresovou situaci (veterinární zákrok, transport, sportovní soutěž, jiná onemocnění, nový kůň v chovu apod.). Salmonelóza postihuje všechny věkové kategorie koní, ale citlivější jsou mladí koně. Průjem může postihnout celý chov nebo jen některé koně. Jedná se onemocnění přenosné z lidí na zvířata a obráceně.

Clostridia vyvolávají velice rychle probíhající onemocnění projevující se silnými kolikovými bolestmi a úhynem koně. U koní se často ani příznaky krvavého průjmu nestačí rozvinout.

Parazité:

Strongyloides westeri je drobná hlístice žijící v tenkém střevě. Koně se nakazí ve stáji, larvy pronikají do nových hostitelů přes kůži končetin, odtud se do střeva dostávají krví přes plíce. Některé larvy migrují u klisen do mléčné žlázy, odtud během laktace mlékem do tenkého střeva hříbat. Pokud je počet larev velký, rozvine se u těchto hříbat průjem asi deset dní po narození. Pokud je hříbě nakaženo přes kůži, průjem se může objevit později. Tento problém zmizí po ošetření antiparazitiky.

Malí strongylidé jsou drobní parazité tlustého střeva koní. K infekci dochází larvami na pastvě, citlivější k infekci jsou mladí koně do šesti let věku. Larvy požité koňmi během pastvy se zavrtávají do stěny tlustého střeva, kde dospívají. Pokud se larvy ze stěny střeva uvolní současně (například po likvidaci konkurenční populace dospělců ve střevě „odčervením“) dojde k tak rozsáhlému poškození stěny střeva, že se může rozvinout těžce zvladatelný průjem, vyžadující zásah veterinárního lékaře.

Průjem se může také rozvinout jako komplikace po obstipační kolice(zacpání).

Při dlouhodobé aplikaci některých léčiv (antibiotika, nesteroidní antiflogistika) během řešení jiných onemocnění. Aplikované léky, podobně jako stres, náhlé změny v krmné dávce mohou narušit křehkou mikrobiální rovnováhu ve střevě. To také vede k rozvoji průjmu.

Otravy koní těžkými kovy, blistry nebo některými rostlinami se mohou projevit průjmem.

Chronický průjem

Je stav kdy kůň produkuje po dobu delší než tři týdny (i po několik let) neformovaný trus. Může se rozvinout samostatně nebo jako následek jiných onemocnění (akutní průjem, nádorová onemocnění, nemoci jater apod.).

U koní se projevuje produkcí kravského trusu, postupnou ztrátou kondice, hubnutím, snížením výkonnosti. Chuť k příjmu krmiva bývá zachována nebo zvýšena. Chronický průjem mívá často nezjistitelnou příčinu, proto i léčba bývá problematická a nemusí vést k uspokojivému výsledku.

Výtok z očí, světloplachost (MVDr. Šárka Krisová, Ph.D.)

Zrak je jedním z nejdůležitějších smyslů koně. Předpokladem dokonalé zrakové schopnosti je zdravý zrakový orgán – oko. Kůň má dvě oči, které jsou uloženy po stranách hlavy a poměrně výrazně vystupují z očnice. Pokud kůň pozoruje se zájmem okolí, jsou obě oči doširoka otevřené a pohyb víček souhlasný. Okolí zdravého oka je suché a jemně osrstěné. V okamžiku vzniku jakéhokoli výtoku nebo přivírání očí, je třeba věnovat tomuto orgánu okamžitou pozornost.

Vzhledem k tomu, že kůň je vystaven nepříznivým vlivům bezprostředního okolí je výskyt výtoků z očí poměrně častým nálezem. Uplatňují se zde zejména podmínky ustájení, druh a kvalita podestýlky i krmení.

Výtok z očí posuzujeme z hlediska jeho množství, charakteru, jedno – či oboustrannosti a zda–li jsou či nejsou současně přítomny příznaky bolestivosti (přivírání očí, světloplachost).

Dle charakteru vytékajícího sekretu z oka dělíme výtok na serózní (vodnatý), mucinózní (hlenovitý) a purulentí (hnisavý), v extrémních případech může být výtok až putridní (hnilobný). Přechodné formy výtoku oka popisujeme kombinací hlavních typů výtoků (např. hlenohnisavý).

Serózní (vodnatý) výtok obvykle nebývá spojen s příznaky bolestivosti. Může být přítomen jednostranně či oboustranně. Obvykle se klinicky manifestuje jako jemná vodnatá stružka, která vytéká z normálně otevřeného, nebolestivého oka. O délce trvání procesu nás informuje stav srsti pod okem. V chronických případech dochází ke ztrátě osrstění a dráždění kůže v místech, která jsou neustále smáčena výtokem. K seróznímu výtoku z očí dochází prakticky dvěma mechanismy, a to zvýšenou produkcí vodnatého sekretu, jež má charakter slz, nebo sníženým odtokem normálně produkovaných slz. Ke zvýšené produkci vodnatého sekretu dochází při dráždění spojivky. Spojivka je nejvíce exponovaná sliznice těla vůči všem druhům zevních vlivů. Její podráždění neinfekčními podněty má za následek zvýšenou sekreci slz. Současně je spojivka lehce překrvená a mírně oteklá. Vlastní zrakový orgán nejeví známky postižení. Při podrobném prozkoumání nosní předsíně je patrný výrazný výtok vodnatého sekretu z odvodných slzných cest. K neinfekčním činitelům patří mechanické vlivy (cizí tělesa, vchlípení víček, ektopická řasa), chemické (dráždivé roztoky, výpary různých chemikálií, rostlinné pyly) a fyzikální (ultrafialové a rtg paprsky, prudké světlo). Léčba spočívá ve výplaších spojivkového vaku jemnými antiseptiky, které jsou běžně dostupné v lékárnách bez předpisu. Samozřejmostí je odstranění vyvolávající příčiny, pokud je známá. Jestliže není jasná příčina dráždění spojivky, snažíme se minimalizovat veškeré potencionálně dráždivé vlivy. Snížený odtok normálně produkovaných slz je většinou jednostranný a je důsledkem mechanické překážky v odvodných slzných cestách. Pokud nedojde k infekci stagnujících slz, má výtok z oka rovněž serózní charakter, avšak nosní předsíň zůstává suchá. Efektivní terapií je retrográdní proplach odvodných slzných cest z dutiny nosní do oka.

Mucinózní (hlenovitý) až purulentní (hnisavý) výtok vzniká následkem infekčního onemocnění oka a očních adnex. Ve většině případů bývá spojen s příznaky bolestivosti a světloplachostí. Obvykle se vyskytuje jednostranně. Pokud příčina změněného výtoku z oka tkví v onemocnění vlastního bulbu a jeho adnex, jsou přítomny i další změny těchto orgánů. Bolestivost se klinicky manifestuje přivíráním víček, která jsou často oteklá a na řasách lpí zbytky sekretu. Kůň při pokusech o rozevření víček často nespolupracuje a při osvitu světelným zdrojem uhýbá a oko zcela uzavírá (světloplachost). První pomoc spočívá v jemném výplachu očním antiseptikem a urgentním přivolání veterinárního lékaře. V případech hlenohnisavého výtoku z oka, kdy nejsou současně přítomny příznaky bolestivosti se většinou jedná o bakteriální infekci obturovaných odvodných slzných cest. V těchto případech prostý proplach selhává a je třeba přistoupit k radikálnější metodám zprůchodnění a současně k celkovému i lokálnímu ošetření antibiotiky.

Putridní (hnilobný) výtok z oka se vyskytuje pouze v extrémních případech zanedbaných perforujícíh traumat bulbu. Často je způsoben infekcí zdevastovaných tkání bulbu a rovněž přítomností cizího tělesa v ráně. V těchto případech je kůň skleslý, trpí nechutenstvím a často i horečkou. O postižené oko jeví až patologický strach. Opožděný terapeutický zásah může způsobit i smrt postiženého zvířete.

Abnormální močení (MVDr. Barbora Bezděková, Ph.D.)

Mezi nejčastější poruchy močení u koně patří zvýšené močení (polyurie), které je spojeno se zvýšeným příjmem tekutin (polydipsie). Moč je v tomto případě velmi světlá a řídká. V současné době je ve většině stájí systém napájení řešen automatickými napáječkami, kdy lze obtížně zjistit spotřebu vody u jednotlivých koní. Nicméně koně vykazující zvýšené pití vykazují i zvýšené močení a vyšší podíl močí znečištěné podestýlky. Zvýšené pití a močení je velmi důležitým příznakem řady onemocnění v čele s poruchami ledvin, poruchami endokrinního systému a psychickými poruchami.

U některých koní může být narušen vlastní proces močení. Přerušované močení s projevy bolestivosti (strangurie) se vyskytuje méně často ve srovnání se zvýšeným močením a doprovází zánětlivé stavy močového aparátu, případně je spojeno i s onemocněním jiných částí těla, např. srůsty v břišní dutině či zánět pobřišnice. Časté stavění na močení s odchodem malého množství moči je typické pro obstipaci tlustých střev u koně a tzv. „močová kolika“ (projevy bolestivosti jejichž zdroj vychází z močového aparátu) je extrémně vzácný stav.

Záněty močového aparátu se nemusí ve všech případech projevit poruchou procesu močení. Často dochází k barevným změnám (pigmenturie) vylučované moči. Červené zbarvení moči je způsobeno přítomností krve či krevního barviva. Krev se vyskytuje v moči při zánětu, při přítomnosti nádoru nebo močových kamenů. Močové kameny se mohou vyskytovat ve všech částech močového traktu, nicméně nejčastěji je nalézáme v močovém měchýři. Přítomnost močového kamene v měchýři se typicky projevuje přítomností krve v moči koně po zátěži. Mezi časté barevné změny patří ztmavnutí moči na tmavě hnědou barvu. Ve většině případů se tmavá moč objeví u dehydrovaných (odvodněných) koní, kdy je moč silně koncentrována a nemusí být příznakem onemocnění. V jiných případech lze tmavou barvu moči přisoudit přítomnosti svalového barviva (myoglobinu) při postižení svalů.

Hubnutí a poruchy příjmu krmiva (MVDr. Štěpán Bodeček)

Hubnutí je příznak celé řady onemocnění a poruch, projevující se poklesem tělesné hmotnosti.

S hubnutím se setkáváme u koní s poruchou příjmu krmiva nebo u koní kteří krmivo přijímají a hubnou z jiných příčin.

Poruchy příjmu krmiva

Obecně se dají rozdělit na situaci, kdy kůň krmivo přijímat nemůže a nebo jej odmítá.

Kůň krmivo přijímat nemůže

Zde připadají v úvahu dvě situace:

A. Kůň má přístup ke krmivu, ale jeho příjem mu činí potíže.

B. Kůň nemá přístup ke krmivu.

Kůň má přístup ke krmivu, ale jeho příjem mu činí potíže

Obtíže s příjmem krmiva jsou spojeny s onemocněním dutiny ústní a jícnu. Narušení příjmu krmiva je způsobeno mechanickou překážkou (neprůchodnost jícnu), bolestivými stavy (zubní kaz) nebo neurologickým onemocněním (např. poškození některých nervů naruší proces polykání). Potíže s příjmem krmiva mohou vyvolat následující onemocnění:

Dutina ústní:

Onemocnění dutiny ústní se projevují prodloužením doby příjmu krmiva, potřepáváním hlavou během krmení, vypadáváním rozžvýkaného krmiva z úst (tzv. žvancování), opatrné pití (zejména studené vody), nadměrné slinění a u onemocnění zubů také zápach z dutiny ústní. Následkem omezeného příjmu krmiva je hubnutí a ztráta kondice

Zánět sliznice dutiny ústní

Příčinou jsou viry, bakterie, plísně, ale i dráždivé látky (blistry, nátěry), léky a poranění.

V jarních měsících se u koní můžou vyskytnout jako následek poranění sliznice dutiny ústní tvrdou loňskou trávou tzv. řábky (žabka). Ošetření spočívá ve výplaších dutiny ústní antiseptiky (akriflavin, hypermangan), těžší případy vyžadují ošetření veterinárním lékařem.

Poranění jazyka a pysků

Může být způsobeno cizími tělesy (dráty, hřebíky, trny apod.), popřípadě nešetrnou fixací koně za jazyk, nebo během úpravy zubů.

Klinické projevy odpovídají obecným příznakům onemocnění dutiny ústní, navíc můžeme pozorovat výtok zkrvavených slin a někdy permanentně vyplazený jazyk.

Velké rány jazyka vyžadují chirurgické ošetření, malá poranění se rychle hojí sama.

Onemocnění zubů

Zubní kaz

Dochází k rozpadu zubní skloviny a cementu s následným zánětem zubní dřeně a lůžka působením bakterií a zbytků krmiva. K zánětu zubní dřeně může dojít také po fraktuře zubu nebo čelisti. Výskyt tohoto onemocnění není častý. Kromě potíží s příjmem krmiva a zápachu z ústní dutiny může dojít k přestupu zánětu do vedlejších nosních dutin, nebo vzniku tvrdých bolestivých otoků, zejména na spodní čelisti. Ošetření často vyžaduje vyjmutí poškozeného zubu a doživotní ošetřování přerůstání protilehlého zubu, který se neotírá.

Ostrý chrup

Vzniká jako následek nedokonalého otírání zubů, výsledkem jsou ostré hrany nebo háky které zraňují sliznici ústní dutiny a způsobují příjem krmiva bolestivým. Tato porucha se vyskytuje u starých koní, popřípadě u koní s nepravidelným skusem, či chybějícím zubem. Ošetření spočívá ve sražení ostrých hran a háků zubní rašplí.

Poruchy příjmu krmiva se také mohou vyskytovat ve spojitosti s zlomeninami čelistí nebo při onemocnění žvýkacích svalů.

Potíže s příjmem krmiva se objevují při poškození jazykohltanového nervu (n. glosopharyngeus), který motoricky inervuje jazyk a hltan. Tento nerv může být poškozen při onemocnění vzdušného vaku (mykóza, absces). Následkem je porucha polykání. Poškození lícního nervu (n. facialis) narušuje pohyblivost pysků, které se významně podílí na uchopování potravy.

Nemoci jícnu

Jedná se o akutní poruchy příjmu krmiva, které se neprojevují hubnutím.

Křeč jícnu

Jedná se o stažení jícnových svalů, projevující se  natažením krku, vytřeštěným pohledem, výtokem rozžvýkaného krmiva z nozder. Vyskytuje se u nervózních koní, v době kdy je od nich požadován nějaký výkon (dostih, nástup do vozíku atd.). Tento stav se upraví aplikací bolest a křeče tišících preparátů veterinárním lékařem. Komplikací se může stát vdechnutí krmiva do plic a rozvoj těžkého zánětu plic. Koním by během křeče jícnu mělo být znemožněno krmení.

Neprůchodnost jícnu

Je závažný stav způsobený několika příčinami:

-ucpání jícnu soustem: může být způsobeno příjmem nevhodného krmiva, nedostatkem vody, hltáním (zejména podřízení koně ve stádě), nedostatečným rozžvýkáním krmiva (ostrý chrup).

-zúžení jícnu jizvami nebo poraněním jeho stěny, v místě poškození je omezená pohyblivost jícnu, která následně vede k jeho ucpání.

-jícen může být také utlačován patologickými procesy probíhajícími v jeho blízkosti (nádory, abscesy).

Klinické projevy: bolestivé polykání, natahování krku, výtok rozžvýkaného krmiva z nozder, kašel. Nejčastější komplikací je vdechnutí krmiva do plic, které je příčinou rozvoje těžké pneumonie (zánět plic).

Neprůchodnost jícnu, pokud se neupraví spontánně během několika minut, vyžaduje přivolání veterinárního lékaře. Jako první pomoc je nutno koni odebrat krmivo a tím snížit riziko vzniku zánětu plic i dalšího ucpávání jícnu.

Pokud kůň nemá dostatek krmiva, pochopitelně hubne. Kůň může ovšem hubnout také proto, že je mu bráněno v přístupu ke krmivu dominantními jedinci ve stádě.

Kůň hubne, ačkoli krmivo přijímá

Je stav mnohem složitější pro určení příčiny ztráty hmotnosti. Hubnutí může být vyvoláno nedostatečnou výživovou hodnotou krmiva, nebo nadměrnou pracovní zátěží koně.

Pokud kůň přijímá nutričně hodnotné krmivo, v dostatečném množství je hubnutí patologický stav. Výjimku představují klisny v poslední třetině březosti a v období laktace, kdy určitá ztráta hmotnosti je považována za fyziologickou. Patologické hubnutí je způsobeno celou řadou poruch: onemocnění střev, jater, srdce, nádorová onemocnění, chronicky probíhající bolestivá onemocnění (chronické schvácení kopyt), parazitární infekce, nemoci svalů, chronická onemocnění ledvin.

Hubnutí za současného příjmu krmiva je často náročné pro učení jeho příčiny a vyžaduje vždy zásah veterinárního lékaře.

Kůň krmivo odmítá

Ztráta apetitu je průvodním příznakem celé řady bolestivých, horečnatých a neurologických onemocnění (koliky, průjmy, záněty plic, svalová onemocnění, akutní schvácení kopyt a jiné bolestivé stavy, nemoci jater apod.).

(poruchy příjmu – žvancování, dysfágie, výtok potravy z nozder při ucpání jícnu,)

Svědění kůže, kožní změny (MVDr. Olga Dobešová)

U koní je svědění často nejnápadnější příznak kožních onemocnění. Většina koní vykazuje typické chování – otírají se o nejrůznější předměty, koušou se, nebo se škrábou. Mohou být nervózní, špatně spolupracovat s ošetřovatelem a jezdcem ve snaze podrbat se, nesoustředí se, pohazují hlavou nebo vykopávají končetinami. Srst bývá v místech svědění poškozená (polámaná). Při déle trvajícím svědění může být srst následkem škrábání až vypadaná. Kůže bývá zesílená, můžeme na ní vidět oděrky, krváceniny a strupy.

Příčiny svědění

Vši, všenky – vyskytují se celosvětově. Problémy mohou způsobovat hlavně v zimních měsících, kdy jsou koně oslabeni a tráví větší část dne ve stáji. Náchylnější k infekci jsou zvířata stresovaná a ve špatné kondici. Tito drobní parazité poškozují kůži tím, že ji nabodávají a sají krev, nebo se živí odumřelými vrstvami kůže. Celý jejich vývoj probíhá přímo na těle hostitele. Mimo něj však mohou přežívat až několik týdnů. Přenáší se přímým kontaktem (mezi zvířaty navzájem) nebo nepřímo (přes čistící potřeby, deky, ...). Vši kladou vajíčka (hnidy) na krátkou srst hlavně v oblasti krku, ocasu a na končetiny, zatímco všenky nalézáme hlavně na zádech, po stranách krku a v hřívě. Vajíčka i dospělce lze pozorovat pouhým okem.

Přecitlivělost na hmyzí bodnutí (nejčastěji různých druhů komárů a muchniček) – tzv. „letní vyrážka“. Je to jedna z nejběžnějších kožních alergií. Postižena mohou být všechna plemena, některá však vykazují predispozice jisté (například velšský nebo islandský pony). Svědění je nejúpornější v okolí kořene ocasu, hřívy, hlavy, hřbetu nebo spodině břicha. Lokalizace změn na kůži je individuální podle jednotlivých druhů hmyzu. Kůň se úporně drbe, čímž dochází k dalšímu poškozování kůže s možností bakteriální kontaminace a rozvojem zánětu. Výskyt je vázán na letní měsíce a oblasti zamořené hmyzem. Léčba bývá často problematická. Nejdůležitější je omezit kontakt koní s hmyzem. Koně můžeme pouštět na pastvu v době, kdy je hmyz nejméně aktivní. Doba denního výskytu je vázaná na konkrétní druh hmyzu. Je proto na nás, abychom vysledovali, který druh hmyzu způsobuje právě našemu koni problémy. Jako další možnosti se jeví použití ochranných dek, různých druhů repelentů, antiparazitik apod. Při těžším průběhu je vhodné po konzultaci s veterinářem aplikovat lokálně speciální masti nebo roztoky, popřípadě zahájit celkovou léčbu. I přes všechnu péči však někdy zbývá jediné řešení – najít problematickým koním ustájení v jiné oblasti.

Kožní svrab – rozsáhlá skupina kožních roztočů. Největší význam má u koní v ČR chorioptový svrab (Chorioptes equi) postihující dolní části končetin, břicho a slabiny. Nejčastěji parazituje u ustájených koní s dlouhými rousy (chladnokrevníci, fríští koně,....).Výsledkem je neklid, podupávání, kopání a okusování končetin. Následkem drbání bývá zvýšená ztráta srsti, tvorba oděrek a následně strupů. Tyto koně je třeba na postižených místech ostříhat, pečlivě odstranit strupy a kůži omýt speciálním antiparazitárním šamponem. Součástí léčby je celková aplikace vhodných antiparazitik. Larvy roztočů rodu sarkoptes (Sarcoptes scaebiei)  žijí v hloubce kůže, kde vyvrtávají chodbičky a živí se krví a mízou. Jsou aktivní zejména v teplém počasí. Způsobují výrazné svědění, zvláště v noci. Psoroptový svrab (Psoroptes equi) se vyskytuje okolo uší, hřívy a kořene ocasu hlavně u mladých koní. Výskyt posledních dvou jmenovaných druhů nebyl v současné době v ČR zaznamenán. Všechny druhy svrabu se mohou přenášet přímým nebo nepřímým kontaktem. Jako potencionální přenašeč může sloužit i člověk. Ve stáji, kde byla zjištěna přítomnost svrabu, je nutné izolovat postižené koně. Hromadná terapie je doporučována u všech koní, kteří přišli s nakaženým jedincem do styku.

Svědivých kožních problémů virového nebo bakteriálního původu je u koní poměrně málo. Bakteriální onemocnění bývají daleko častěji spojena spíše s bolestivostí.

Plísňové záněty kůže (svědění zde nebývá tak úporné).

Alergie na krmivo, některá léčiva apod. projevující se například jako mírně svědivá kopřivka (pupínky, které se mohou slévat do větších ploch). Někteří koně mohou reagovat svědivou alergickou reakcí i na některé látky přítomné v šamponech, Alergické reakce byly zaznamenány například i po vyprání podbřišníků nebo podsedlových dek v některých druzích aviváže.

Nervové, hormonální a psychické poruchy nejrůznějšího původu.

Svědění může být projevem i některých celkových onemocnění.

Diagnóza, terapie

Ačkoliv valnou většinu svědivých změn způsobují kožní parazité, odhalit jejich pravou příčinu nemusí být vždy jednoduché. Je proto potřeba všímat si určitých příznaků:

Škrábe se kůň více, když je venku, nebo ve stáji?

Škrábe se pořád nebo jen občas?

Škrábe se po nakrmení?

Kdy je svědění silnější – v létě nebo v zimě?

Vidíme na kůži nějaké změny (boule, pupínky, apod.)?

Je kůň odčerven? Pokud ano, čím?

Je postižen pouze jeden kůň, nebo více koní ve stáji?

Vyskytlo se u koně svědění někdy dříve? Byl léčen?

Odpovědi na tyto otázky bychom měli poskytnout ošetřujícímu veterináři. Můžeme mu tak pomoci dopátrat se diagnózy.

Podle příčiny svědění se stanovuje způsob léčby. Preferuje se lokální ošetření postižené kůže. Někdy však musí veterinář aplikovat celkově látky potlačující alergické reakce, v případě bakteriální komplikace i antibiotika.

Co můžeme udělat sami?

Velmi důležitá je pečlivá prohlídka postiženého zvířete. Někteří parazité nebo jejich vajíčka mohou být viditelná pouhým okem.  Pro jejich odstranění je nutné použít celotělové koupele v antiparazitárním šamponu. Abychom odstranili i nově vylíhlé jedince, kůru za 10 – 14 dní zopakujeme. Zároveň aplikujeme orální antiparazitika ve formě pasty. U koní chovaných ve skupinách je vhodné ošetřit stejným způsobem i ostatní zvířata.

V případě, že je kůže mechanicky poškozená (oděrky, strupy...) je doporučováno její ostříhání a odstranění strupů na postižených místech. Následně ji ošetříme vhodnými antiseptiky (např. Betadine).

Doporučitelná je dočasná izolace postiženého koně od ostatních zvířat a důkladná desinfekce infikovaného prostředí (neboť například roztoči mohou přežívat ve stájovém prostředí až několik týdnů). Samozřejmostí je používání samostatného čištění, sedlových dek a postrojů.

Změny na kůži

Bradavice

Bradavice jsou velmi časté, nezhoubné kožní nádory virového původu. Mohou být různé velikosti, jednotlivé nebo mnohočetné. Vyskytují se u koní každého věku. Některé mívají typické umístění – například uvnitř ušního boltce, na nose, víčkách a končetinách u mladých koní (nejčastěji mladších 1 roku). Tento typ bradavic koním nevadí, většinou dochází k jejich vymizení spontánně během 2 – 3 měsíců. Mohou však být mezi hříbaty navzájem přenosné. Proto je třeba dodržovat základní pravidla – každý kůň má své vlastní čištění, deku apod. Další typ bradavic, postihující starší koně, se může vyskytovat prakticky kdekoliv. Terapie v tomto případě také není nezbytná. K jejich odstranění se přistupuje jen v případě, že vadí při sedlání nebo uzdění.

Uzlíky jsou tvrdší útvary různé velikosti, nejrůznějšího původu, jednotlivé nebo mnohočetné, postihující jednu nebo více vrstev kůže. Může jít o kožní nádory, které jsou jedním z nejčastěji se vyskytujících nádorových onemocnění u koní vůbec. U starších běloušů se běžně vyskytují „melanomy“ – kožní nádory obsahující tmavý pigment. Přítomny bývají hlavně pod kořenem ocasu, v okolí pohlavních orgánů a na hlavě. U koní – narozdíl od člověka – nebývají dávány do souvislosti s působením UV záření.  Podobu uzlíků mohou mít i tzv. sarkoidy – kožní nádory virového původu. Sarkoidy nacházíme u koní všech plemen. Predilekční místa bývají okolí pohlavních orgánů, břicho, hlava a prsa. K rozšíření může dojít velice snadno přes poškozenou kůži, hlavně v oblastech, kde leží sedlo, podbřišník nebo poprsní řemen. Jejich léčba, která spočívá v lokálním ošetření nebo chirurgickém vytnutí s následnou lokální terapií, je výhradně úkolem veterináře. Při neodborném zásahu totiž může dojít k rozšíření těchto útvarů na jiné části těla. V oblasti páteře se v období jarních měsíců mohou vyskytovat „střečkové boule“ – dutiny, v kterých se vyvíjí larva střečka. Podkožní střečci jsou zavalité mouchy napadající sudokopytníky, zejména v období horkých letních dnů (červenec-srpen). Na koních cizopasí spíše výjimečně. Na srst kladou žlutá vajíčka, z kterých se líhnou larvy. Ty se pak zavrtávají do kůže a putují v těle hostitele až pod kůži na hřbetě, kde přečkávají zimu a vytvářejí zde boule s otvorem pro dýchání. Po larvách, které opouští svého hostitele v dubnu, zůstávají na zádech dutiny, které se však většinou spontánně uzavřou. Pokud je kůň odčerven v nevhodnou dobu a larva uhyne v dutině, může časem dojít buď k jejímu vstřebání, nebo zvápenatění. U mladých plnokrevníků se v téže oblasti mohou vyskytovat vrozené cysty. Podobu uzlíků mívají i reakce na injekční aplikaci některých léků, podkožní absces nebo jiné druhy kožních nádorů.

Kopřivka bývá častým důsledkem nejrůznějších alergií. Má podobu pupenů, které se můžou slévat v celé plochy. Tyto pupeny nehřejí a nejsou bolestivé na dotek.Většinou mizí spontánně po zamezení kontaktu s alergenem (tj. látkou, která vlastní alergickou reakci způsobuje). Faktem však zůstává, že bez intradermálních kožních testů (stejných, jaké se provádí u lidí pro zjištění původu alergie) se o případném alergenu můžeme jen dohadovat. Nejčastěji však bývají alergické reakce zaznamenány po aplikaci některých léčiv nebo změně krmení. O možnostech léčby je nutné se poradit s veterinářem.

Poškození nebo ztráta srsti

K fyziologické ztrátě srsti dochází během línání v jarním a podzimním období, protože růstový cyklus chlupu je primárně řízen teplotou a světlem. Tato aktivita může být ovlivněna i dalšími faktory, jako je stres, výživa, hormonální poruchy nebo genetické abnormality. Poruchy osrstění mohou být vrozené (postihující některá plemena), mnohem častější však bývají poruchy získané.

Příčiny poškození nebo ztráty srsti:

Některé virové nebo bakteriální záněty. Srst je matná, lámavá, kůže může být šupinatá, zčervenalá, pokrytá strupy, bolestivá na dotek. Jedním příkladem může být velice často se vyskytující dermatofilóza (někdy laicky nazývaná jako„dešťová zapařenina“). Toto bakteriální onemocnění je běžné u koní chovaných venku (pastevně, ve vlhkých podmínkách). Může také vzniknout pod sedlovou nebo krycí dekou. Následkem zapaření dochází k poškození kůže s následnou bakteriální kontaminací. Nejčastějším místem je tedy záď a záda. Změny však můžeme najít i na končetinách. Srst na těchto místech je matná, lámavá, kůže je pokryta stroupky. Léčbu tohoto onemocnění v počátečním stadiu může majitel koně zvládnout sám. Spočívá v důkladném odstranění chlupů i se strupy a následném ošetření vhodnými antiseptiky. Kůže se poté (třeba i s pomocí fénu) důkladně vysuší a umístí se do suché stáje. Bakteriálních zánětů však může být celá řada. Mohou vzniknout i jako kontaminace předchozího poranění kůže (drobné oděrky od podbřišníku, svědivé změny při parazitární invazi, kdy se kůň intenzivně škrabe, nebo kožní změny v ohbí spěnky, tzv. podlomy, vznikající bakteriální kontaminací poškozené kůže v důsledku mikrotraumat nejrůznějšího původu). První ošetření je stejné jako v případě dermatofilózy. Při těžším průběhu těchto zánětů by měl veterinář provést kožní stěr a podle převládajícího druhu bakterie zahájit celkovou antibiotickou terapii.

Typické změny pozorujeme při plísňových onemocněních kůže. Plísně se vyskytují ve stájích běžně, nejsou však schopné proniknout přes neporušenou zdravou kůži. Pokud dojde k narušení ochranné bariéry kůže (zapařeniny, mechanické poškození, záněty nejrůznějšího původu, pobodání hmyzem...), nejčastěji v zimě u koní chovaných společně ve stáji, mohou plísně snadno proniknout do povrchových vrstev pokožky. Organismus na ně reaguje vnikem lokálního zánětu. Tyto léze mají přibližně kruhovitý tvar různé velikosti, začínající většinou na hrudníku, krku, šířící se dále na končetiny (plísně se mohou podílet i na tvorbě podlomů).  Srst bývá na těchto místech nekvalitní a zježená. Postupně se chlupy uvolňují a lze je lehce odstranit společně se strupy, na nichž ulpívají. Léze se hojí ze středu, mají podobu „prstýnků“. Musíme mít na paměti, že nemocní jedinci jsou zdrojem infekce pro další koně!!!  Stejně tak mohou způsobovat kožní onemocnění u člověka. Postižené koně proto ihned izolujeme, zasažené okrsky kůže můžeme ostříhat a chlupy neškodně odstranit. Přivolaný veterinář  doporučí lokální ošetření s následnou léčbou většinou ve formě celotělových koupelí v antimykotickém přípravku. Velice pozitivně působí pobyt na slunci (výběh).

Parazité – ke ztrátě srsti dochází spíše následkem úporného drbání (svrab, bodavý hmyz...).

Nedostatek některých stopových prvků – např. zinku, mědi, síry nebo selenu. V dnešní době je na trhu spousta krmných doplňků, obsahujících základní prvky a živiny pro dobrý stav srsti. Stejně jako nedostatek může i nadbytek některých prvků způsobovat problémy (následky intoxikace těmito prvky). Příkladem mohou být preparáty obsahující selen. Zde je proto na místě pečlivě se poradit o dávkování. Odborníci také nedoporučují navzájem kombinovat  přípravky se selenem od různých výrobců a i při používání jednoho preparátu je vždy nutné si pečlivě přečíst příbalový leták.

Srst chybí v místech, kde jsou jizvy, výžehy, otlaky apod.

Celková onemocnění – hormonální poruchy, intoxikace těžkými kovy, některé alergické reakce (přecitlivělost na bodnutí hmyzu) apod. Často se stává, že se příčina ztráty srsti nezjistí. V těchto případech jde pravděpodobně o imunitně zprostředkovaný problém.

Šupinatění

Nejsvrchnější části pokožky se postupně odlupují ve formě šupinek (tzv. deskvamace) a jsou nahrazovány vrstvami novějšími, takže prakticky neustále dochází k fyziologické obnově kůže Přílišná tvorba šupin však svědčí o kožním problému. Může být způsobena jakýmkoli zánětlivým kožním onemocněním (nejčastěji bakteriálním). Dalšími příčinami šupinatění může být přítomnost kožních parazitů (změny provázené svěděním s nadměrným drbáním kůže), kožní alergická onemocnění, pozdější stadia plísňových onemocnění, některá celková onemocnění imunitního systému, ale například i nedostatek vitaminu A nebo některých stopových prvků. Šupinatění se většinou vyskytuje současně s jinými příznaky, jako je už zmíněné svědění, ztráta srsti, přítomnost oděrek a strupů. Při samotné zvýšené tvorbě šupinek je doporučováno použití vhodného keratolytického šamponu. Další variantou jsou přípravky obsahující oleje s vysokým obsahem nenasycených mastných kyselin, vitamínů a mikroprvků. Vhodný je i kukuřičný olej, který lze v menším množství přidávat jako krmný doplněk.

Otlaky bývají způsobené postroji, špatným nasedláním nebo sedlem, které koni opravdu „nesedí“ (např. sedlo s nízkou přední rozsochou na koně s vystouplým kohoutkem a méně nasvalenými zády apod.). Může stačit i špatně zapnutý nebo přetočený podbřišník nebo pokrčená sedlová deka. Stejně tak však můžeme otlaky vidět u dlouhodobě ležících koní v místech, kde jsou kosti téměř pod kůží (kyčelní hrboly, oblast loktů...), na končetinách při přílišném utáhnutí  bandáže nebo neodborně zavázaném obvazu. Kůže i podkoží zde bývají zesílené. Kůže může být odřená, pokrytá strupy a bolestivá na dotek. Pokud nejsou výrazně komplikovány sekundární bakteriální infekcí, otlaky se po odstranění příčiny většinou vyřeší samy. Chce to však čas. V oblasti kohoutku po nich mohou zůstávat depigmenace (okrsky bílých chlupů). A co tedy dělat proti vzniku otlaků? Samozřejmě i zde platí, že prevence je základ. Dobře padnoucí sedlo, kvalitní podsedlová deka, dobře zapnutý podbřišník, ale například i styl jízdy, to vše může mít vliv. Pokud máme z nějakého důvodu často ležícího koně (schvácení, bolestivost končetin,…), je nutné jej každé 2 – 4 hodiny obracet. Samozřejmostí je i dobře nastlaný box. Pokud otlaky vznikly po jedné uspěchané vyjížďce, dejte svému koni na čas volno, zkuste pracovat ze země na ruce, nebo se zkuste pocvičit v jízdě bez sedla. Čím dříve začnete otlaky řešit, tím dříve se kůň bude moci vrátit do práce pod sedlem. Je nutné zdůraznit fakt, že otlaky, zejména v oblasti kohoutku, jsou velice závažný problém a je nutné je nepodceňovat. V komplikovaných případech totiž mohou vašeho koňského parťáka stát život.

Změny na kůži nemusí být důsledkem pouze kožních nemocí. I velké množství celkových onemocnění má své kožní projevy. Jejich diagnostika a léčba však už patří výhradně do rukou veterináře.

Veterinární aspekty chovu starého koně (MVDr. Barbora Bezděková, Ph.D.)

Gerontologie (nauka o stáří a chorobách s ním souvisejících) je široce propracovaný veterinární obor u malých zvířat v zájmových chovech (zejména u psa a kočky). V chovu koní se nauka o stáří a onemocněních starých koní rozvinula teprve v nedávné době, neboť pozice koně jako užitkového zvířete se v našich podmínkách mění na pozici zájmového zvířete. Mnozí současní majitelé koní přistupují ke svému zvířeti se silnou osobní citovou vazbou v důsledku toho přibývá zvířat v pokročilém věku.

Maximální délka života teplokrevného koně se pohybuje kolem 30 let, ale setkáváme se i se staršími zvířaty. Zejména poníci a jedinci náležející k primitivním plemenům se mohou dožít vyššího věku.

Veterinární aspekt péče o starého koně lze zhodnotit v několika rovinách.  V obecné rovině je nutné si uvědomit, že starý kůň trpí často několika onemocněními najednou. Poruchy zdravotního stavu starého koně mají tendenci mít prodlužovaný (chronický průběh) a projevy onemocnění bývají atypické. Dále je známo, že výskyt komplikací je u starých koní častější ve srovnání s jedinci mladších věkových kategorií. Doba rekonvalescence resp.doba zotavení z onemocnění je u starších koní prodloužená.

Mezi nejčastější onemocnění jejichž výskyt se s věkem zvyšuje patří onemocnění kloubního aparátu koně. Podobně jako u člověka, dochází u koní s pokročilým věkem k opotřebení jednotlivých částí pohybového aparátu a výskytu degenerativních změn převážně na kloubech končetin. Degenerativní postižení pohybového aparátu je výraznější u koní po absolvované dostihové případně závodní kariéře. Volný pohyb ve výběhu, případně v lehké zátěži je vhodný i u koní s degenerativním postižením pohybového aparátu. Při zařazení starších a starých koní do stáda věnujeme pozornost stádové hierarchii a zamezíme kontaktu dominantních či hyperaktivních koní s koňmi pokročilého věku. Pro staré koně vyhledáváme klidné společníky a nenáročný terén.

V druhé řadě se u starších a starých koní vyskytuje vyšší procento poruch endokrinního systému (poruch žláz s vnitřní sekrecí). Nejčastěji se setkáváme s tzv. Cushingovým syndromem neboli zvýšenou tvorbou hormonů kůry nadledvin (centrální hyperadrenokorticismus). S výše uvedeným syndromem úzce souvisí i vyšší výskyt zchvácení kopyt (laminitis) u starších koní. Mezi typické příznaky Cushingova syndromu patří nárůst husté, místy až zvlněné srsti. V tomto případě zlepšíme tepelný komfort postižených koní ostříháním povrch těla. Ostatní poruchy endokrinního systému jsou u koní vzácné.

Mezi další onemocnění se kterými se často setkáváme u vyšších věkových kategorií patří nádory. Nádorové změny mohou postihnout veškeré tkáně a orgánové systémy v těle koně. S věkem se zvyšuje výskyt nezhoubných i zhoubných nádorů. Je známo, že některé alergie se vyskytují u starších zvířat a s věkem dochází k jejich zhoršování. Mezi nejvýznamnější patří alergické onemocnění dolních dýchacích cest tzv. RAO (reccurent obstruction airway) a tzv. letní vyrážka (alergie k hmyzímu bodnutí).

V gerontologii koní je z veterinárního hlediska významná stomatologie (nauka o chorobách dutiny ústní, zejména chrupu). Zvláštní typ zubů u koně (hypselodontní chrup) předurčuje koně k různým stomatologickým potížím ve vysokém věku. Zuby koně se po celý jeho život postupně opotřebovávají až dojde k vyčerpání rezervních částí uložených v čelistech a následných potížím se skusem. Podobně se staří koně potýkají se změnami chrupu ke kterým dochází vlivem nestejnoměrného obrušování skusných ploch zubů (tzv. ostrý chrup). Z výše uvedeného je zřejmé, že krmení starých koní vyžaduje zvýšenou pozornost. Pro vyšší věkové kategorie vybíráme lehce stravitelné kvalitní krmivo. Jako zdroj vlákniny je vhodné kvalitní luční seno bez příměsi tvrdých kontaminant. V současné době lze na trhu zakoupit speciální krmiva pro koně seniory. Starším a starým koním náleží zvýšená veterinární a zejména ošetřovatelská péče. Včasné rozpoznání poruchy zdravotního stavu koně a jeho adekvátní řešení umožní koním kvalitní život i ve vysokém věku. Rozhodnutí o eutanázii koně je zodpovědný krok, který se zejména v současné době neřídí věkem koně, ale jeho odpovídajícím zdravotním stavem z kterého lze posoudit kvalitu života jedince.